Ačkoli se Ray Bradbury aktivně účastnil vzniku svého 2116 a plánoval světovou premiéru v Praze, samotné její realizace v roce 2016 se bohužel nedožil.
Spolu se Stevem Josephsonem, spoluautorem a Bradburyho přítelem, vám již v roce 2022 přineseme českou verzi této nadčasové sci-fi podívané.
Sněte o budoucnosti s námi!
Stylizovaný muzikál na pomezí hudebního, tanečního a fyzického divadla je osobní a finální výpovědí velikána sci-fi žánru Raye Bradburyho (451 stupňů Fahrenheita, Marťanská kronika aj). Jeho dosud nepříliš známá vášeň pro divadlo dala vzniknout neopakovatelnému intergalaktickému příběhu o putování Stínové show pana Marionetta – divadelní společnosti uprchlíků před zákonem, považovaných Universal Security Agency (nadnárodní bezpečnostní agentura) za teroristy a stíhaných z pohledu dnešní doby za zcela absurdní skutky.
Děj představení, ač z budoucnosti roku 2116, se kromě jiného dotýká již aktuálně znepokojivých témat a otázek, jako je globální propojení a možná kontrola velké části obyvatel pomocí internetového připojení a chytrých mobilních telefonů, cenzura, regulace a kriminalizace nepohodlných názorů a zvyšování bezpečnostních opatření a pravomocí ze strany států a nadnárodních organizací.
Některé pasáže muzikálu vznikaly během společných workshopů například v Los Angeles nebo na festivale v Edinburghu, kde byl následně muzikál finalistou Best New Musical o nejlepší nový muzikál, a to navzdory tomu, že ještě neobsahoval řadu písní a tanečních čísel, které byly přidány až později.
Ray Bradbury’s 2116 putoval na scénu tou nejnepravděpodobnější možnou cestou. V padesátých letech 20. století oslovila tehdejší filmová legenda Charles Laughton a jeho žena Elsa Lanchester Raye Bradburyho s dotazem, zda by měl zájem napsat muzikál pro dva, který by uvedli v Londýně. Ray odpověděl, že s radostí. Laughtonovi tedy kontaktovali excentrického režiséra Jamese Whalea, který se ujal scénografie a začal spolu s Bradburym na projektu pracovat, a skladatele Raye Hendersona. Bohužel, ještě před tím, než mohla být produkce dokončena, byl režisér Whale nalezen mrtev a s ním předčasně odešel i celý projekt. Na neurčito.
V době, kdy vznikly první řádky libreta, nebyl ještě nikdo z našeho současného týmu na světě (včetně obou spoluautorů).
„Neurčito“ nastalo v roce 2009. Ray Bradbury stale toužil po svém „miniaturním muzikálu“, a tak příběh přednesl uměleckému řediteli Gallimaufry Performing Arts Stevu Josephsonovi. Ten posléze (protože se nedochovala žádná původní hudba) představil nástin příběhu a část libreta skladateli Johnu Hokeovi, se kterým pak, pod Bradburyho taktovkou, původní materiál rozvinuli. Zbrusu nový koncept (se scénářem doplněným Stevem Josephsonem) zažil svůj debut v listopadu 2009 v Kalifornském Laguna Beach a posléze byl uveden v Pasadeně, kde sklidil nadšené ohlasy.
Když Steve Josephson hledal toho pravého skladatele pro 2116, oslovil Johna Hokea se zadáním, aby napsal skladbu, která bude evokovat představu „smutného klauna, jemuž stéká po tváři jedna jediná krvavá slza“. John se zadání zhostil tak excelentně, že se tato skladba stala úvodní písní celého představení.
V roce 2010 uvedl Josephson rozšířenou dvouaktovou verzi 2116 na festivalu Fringe v Edinburghu. Nový materiál, napsaný pod Bradburyho dohledem a s jeho požehnáním, sklidil další nadšené ovace a stal se finalistou v kategorii „Best New Musical“.
Část libreta vznikala v Pasadeně v domě bývalého inženýra JPL, který se podílel na marsovských projektech NASA; přesněji v jeho „marťanském pokoji“, pracovně věnované letům na Mars.
Až do Bradburyho smrti se on a Steve Josephson pravidelně setkávali, aby probrali život představení „po Fringe“. Na Bradburyho přání se dohodli, že premiéra finální verze se uskuteční v Praze, a tak nás, konečně, rok 2016 přenesl do roku 2116. Malá workshopová produkce byla uvedena v Divadle SeMaFor v Praze, kde, v obsazení plném vynikajících mladých herců, prokázala, že 2116 je nadčasovým dílem, které promlouvá napříč mnoha kulturami.
Herec Jakub Gabriel Rajnoch se ucházel v konkurzu o roli, která už byla tou dobou obsazená. Steva Josephsona ale zaujal natolik, že podle něj pojal dlouho plánovanou postavu otce Peregrina. Pravdou je, že ani my občas nevíme, kde vlastně otec Peregrine končí a Jakub začíná.
Steve Josephson a John Hoke v současnosti pracují na posledních úpravách a změnách, aby světu přinesli „poslední a dokončenou“ verzi této čarovné divadelní show. Než ji ale spatří diváci zpět ve Spojených Státech, čeká ji ještě jedna zastávka: dříve, než v angličtině ji totiž (opět) uvedeme v Praze a to v češtině.
Ještě čekáme, co pro 2116 budoucnost chystá, ale bez zajímavostí se to dozajista neobejde. Buďte u toho s námi!
